"Neboj, jak v pondělí přijedeš tak přestěhujeme nábytek a bude to fajn, už se na tebe moc těším víš? Sakra pondělí.."
"proč říkáš to sakra?"
"Ale nic.. to já jen na něco zapomněl.."
"Ty něco máš? Tak to nemusíme dělat.."
Povídal, jak mě počká na nádraží a pomůže s taškou... Jak se na mě těší a nemůže se dočkat pondělí a najednou? Zapomněl na to? Mám pocit, že mi nemá vadit... celé prázdniny bez tebe..Jsem ve skutečnosti strašně naivní holka, která si myslí že školou pro nás začínají společné chvíle.. když už jsme je spolu nemohli trávit o prázdninách. Jen jsem prostě čekala, že vymyslíš na ten víkend nějaký společný výlet.. Ale ty místo toho řekneš, že půjdeš na tu svatbu kvůli tomu abys získal lidi pro svou práci. Ani ne proto, že je to tvůj strejda...
Tak já tu sedím v pokoji jako celé prázdniny, mačkám svou plyšovou ovečku v naději, že se to změní. Že příjdeš a řekneš: "zlato pojd, objednal jsem pro nás hotel.."
A ne, že řekneš abych tě zapisovala na seminářích, protože budeš chodit do práce..
Impossible :(
Další zrušený společný víkend spolu, předčasný návrat domů se slovem(já musím), méně stráveného času spolu, šílené prázdniny a ty se mě ptáš co se děje?
Vlastně se ani na tebe už netěším.. těším se jen na tu školu a lidi kolem na to, jak prostě nebudu muset tady sedět a přemýšlet nad tím, co jej opět špatně.. Nad tím, jak zadržet slzy aby to ostatní neviděli...
Tohle ty nemůžeš pochopit..
Vím, že za spoustu věcí nemůžeš ale zároveň ano.. vím, že takhle to ve skutečnosti nechceš..ae jedna věc je nechtít a ta další je začít proto něco dělat...
Já nechci čekat, celej život na něco čekám.. a popravdě mě to nebaví..

Přesně jsem věděla, že dnes přijde článek. Život je svině, ale my se nedáme... krásko moje!! jasný? Lepší chvíle přijdou..