Kde jsou ty časy?
Červenec 2011
Pocit
6. července 2011 v 20:32 | Debbie | writting now...Tolik myšlenek se mi honí hlavou ale najednou vzít do rukou notas a začít je psát na bílí "list" papírů se zdá nemožný. Přijel její přítel a tak oc se k sobě měli.. a v tu chvíli se mi začalo moc stýskat po tom svém. Nebyl tady, neozval se celý den a pak jen s omuvou na ick sdělil, že neměl u sebe telefon...
"A proč ti nepřijede alespoň přes noc?" povídá mi ten od kterého bych to nejméně čekala... "pozvi ho, určitě se na den uvolní" ... znáte ten pocit jiskřiček v očích a v hlavě malá naděje toho, co kdyby náhodou přijel?
Zavolala jsem mu.. ale užž když jsem tu otázku položila, cítila jsem odpověd, s kterou jsem se vážně nemýlila..
Chtělo se mi plakat i přes to jeho "promiň teď to vážně nejde" někdy je vážně složité předstírat úsměv a nenechat na sobě nic znát, když se vám chce plakat.. celé dny se nikdo neozve, už neívm, co bych v baráku uklidila, chodím z jedné věci do druhé, vypínám a zapínám počítač a přemýšlím nad tím .. komu bych tu chyběla, kdybych tu nebyla..
Můj přítel bude asi pořád hotovej z toho, co by na to mmáma.. a tohle mě jednou asi zabije.. Jen je mi opět hrozně mizerně z pocitu, že jsem tu sama.. žže uklízení nepomáhá, protože už není co uklízet.. všechno se tak leskne a je vonavé až mi to nahání hrůzu..
A jen jsem chtěla na malý okamžik si představit ten pocit, že je zase někdo u mě.. jen abych nebyla zase sama, jako teď... Nesnesu to..