close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

rozhodnout se?

25. února 2011 v 20:06 | Debbie |  never more...
Celou cestu vlakem jsem poslouchala písničky,které mi tak nějak nahodí vzpomínky... přemýšlela jsem... hodně jsem přemýšlela, co s tím, co se událo ve středu. Co mám teď dělat? Najednoou jsemna to všechno zase sama... Není nikdo komu bych tohle mohla říct a on mě dostatečně pochopil a tak píšu sem.. s nadějí,, že se z toho alespoň vypíšu když už nedostanu odpověd, která by mě uspokojila....
Pamatuju si na tu chvíli, kdy jsem svýmu příteli slíbila, že jeho bych nikdy nepodvedla... že bych mu to neudělala už z toho důvodu, čím si prošel s bývalou... a tak najednou se mi ze sebe chtěla zvracet... :( porušila jsem slib.. A je mi to líto ale nelituji toho.. to je to, co mě tíží..
Mám toho tolik v mysli... tolik toho, co bych tu měla napsat ale příjde mi, že jakmile to napíšu nic se dít nebude.. tak asi bude lepší to nechat v mysli...tam je to alespon bezpečně schované..
Ty pohledy od pondělí ráno... ty úsměvy...cítila jsem uvnitř, jak mě dostává... Jak mě rozesmívá.. cítila jsem jeho pohledy, když jsem seděla před ním... to psaní... a všechno kolem, tolik signálů.. a pak přišla ta středa... A já jsem to nějak nezvládla.. pamatuju si, jak jsem ho neměla dost... jak jsem ho tak moc chtěla.. bylo to tak zvláštní.. A den poté? Sedl vedle mě a pořád se mi díval do očí a na rty když mi něco povídal..ale nikdo okolo nic netušil, bylo to tak zvrušující.. a nemohla jsem se ho ani dotknout.. a tolik jsem chtěla...
A pak jsem byli celý den spolu zůstal semnou na přednášce, kterou ani neměl.. koupil mi něco sladkého, šel se mi podíval po knížce kterou jsem sháněla, když jsem měla školu...
Byl tak pozornej.. a pak ty nenápadné doteky.. nohou... nebo když o mě zavadil rukou.. nebo když mě pohladil.. Nebo ta chvíle v knihovně.. jak jsem vybírala knížku, stoupl si za mě a objal mě.. a dal pusu do vlasů... bože cítila jsem jeho vůni.. doteky.. bylo tak jiné, mělo to takový náboj..
Nemůžu to vyhnat z hlavy.. ale teď se musím rozhodnout? Co mám dělat? kež by mi někdo poradil..
Nechci opouštět svého přítele.. Je mmi s ním dobře, ikdyž teĎ to docela skřípe já vím.. ale.. on tu byl..
Ale nevm co cítím... nevím co citím k němu.. a co ke svýmu příteli.. jen vím,že žárlím, když je s někým jiným nebo si píše s někým jiným.. je to tak... zvláštní pocit, který jsem nezažila.. ale mám strach se rozhodnout... bojím se...
Nehci udělat chybu a tolik to potřebuju někomu řít... tolik to ze sebe potřebuju dostat ven... GVůbec nevím jak se ke svýmu příteli mám zítra chovat... bude to tak zvláštní... tolik se toho bojím, co když to na mně pozná? nemůžu ho zklamat doáje...
..... já jen... nevím co mám dělat, já to nevím .(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama