Někdy se sama sebe ptám, jak z toho ven. Jak si odpovědět na řadu otázek na který se ptáme každý den. Nejčastěji sami sebe.. a bohužel si nedokážeme odpovědět..
Je to tak zvláštní, když si prohlížím starší články na tomto blogu.. Všímám si té beznaděje, touhy, smutku, lásky a dalších pocitů.. A dnes? Mě zajímá jestli to dokážu cítit i dnes.. Sedím v prázdným pokoji, můj přítel si užívá skvělý večer se svými "spolužáky" a to ještě včera jsme se pohádali.. Je zvláštní,když najednou po hádce neležíte v posteli a neponocujete do 4 do rána s opuchlýma očima.. Přitom přece šlo o hodně.. To je na tom zvláštní, to jak se postupem času měníme. Najednou priority směřují jiným směrem. Ale co když přesto, jak stárneme a měníme se v "inteligentní" lidi plný poznatků a zkušeností ze života..netušíme co právě dělat? Proč to tak ve skutečnosti je?
Jakobychom stáli opět na mrtvém bodě

Stále neznáme odpovědi, které jsou pro daný okamžik ty nejdůležitější a tolik bychom chtěli..
V poslední době jsem ironická a tomu, ,co mě bolí se sama směju.. ale uvnitř? Už si nepamatuju, kdy jsem naposledy plakala... doopravdy plakala... První týden školy a on o víkendu opět nepřijede, vlastně mi to ani tak nevadí.. nebo vadí? Po mně chce abych mu dávala najevo jak ho mám ráda a co dělá on? slova někdy nestačí... A nejméně v té době, kdy jim už ani nevěříte.
Je zvláštní, jak člověk není spokojený se svým vztahem ale bez něj taky ne.. a pořád se vlastně plácá na mrtvém bodě s otázkou: sakra, co ted?
Jsem vlastně zamilovaná? Popravdě asi ne... Necítím ten příšerný nával štěstí, když mmá přijet.. Nejsem hotová z smsek který píše... Nekoukám na jeho fotky.. Jakobych to nebyla já...
Tolik jsem se změnila z holky, co dokázala milovat a nebo jí něco ke klukovi táhlo tak, že neodolala .. a plakala po večerech,když nebyl s ní.. změnila jsem se v holku, která uvažuje hlavou a říká si, ten asi bude pro život vhodný.. a zamilovanost? láska? každý o ni mluví ale kdo ji prožil? kdo ví, jaká je? a jak se vlastně projevuje?
Celý náš život je poskládaný z řady otázek a my se snažíme v tomto životě naleznout odpovědi.. Ale k čemu vlastně?
Když ve skuteečnosti chlapy stejně nepochopí co vám v životě chybí... ani náznak... ani nedokážou překvapit, oslavit valentýna, pozvat na večeři, koupit v obchodě nové triko na spaní, zavolat jen tak večer před spaním a poznat kd yje vám smutno...
Chceme po nich moc? A nebo....
Debbie