Dnes jsem šla po ulici.. bylo krásně.. druhý listopadový den... a venku bylo jako kdyby zrovna začalo jaro... až na ty lidi, co sklízeli listí, děti si hrály na pískovištích, důchodci si povídali venku před baráky... a sportovci vyrazili na poslední vyjíždku na kole.. 2. listopadu... den "dušiček" zapalujeme svíčku zesnulých.. ty, které máme pořád rádi ikdyž už s námi nejsou...
Šla jsem ulicí, a usmívala se.. po dlouhé době sem se usmála,.. ikdyž mi chyběl, chybí a chybět bude.. vím, že je tu někde semnou a kouká se na mě.) protože bez něj, bych nebyla tam kde jsem... vím to.. bez něj, bych nebyla... nebyla bych to já.. a ikdyž je mi trošku teď do breku... poznala jsem někoho, kdo mi ukázal jaký to je milovat... poznala jsem spoustu novýchlidí, kteří jsou zvláštní a výjimeční... poznala jsem jaké to je, se spolehnout jen sama na sebe... a vím už jaké to je, se donutit abych něčeho dosáhla.. snad se to povede.. snad se mi i teď povede všechno zvládnout, snad bude pořád semnou a pomůže mi...
protože bych ho nerada zklamala... a tak jsem vlastně asi našla co chci.. vím, že nemám všechno a že je tolik problémů a tolik pláče a všeho, co mi každý den znepříjemní pocit blaha... ale i přesto všechno.. já už vím, co od života chci.. vím to... a vím, že když se budu usmívat a zase házet špatné věci za hlavu jako tenkrát...
a co vy?
už víte, co od života chcete?
minimálně ty princezno moje.... se usmívej... ano?:*
:* snažím se, ale né vždy je to lehký :(. A jestli vim, co chci od života? Toť otázka. Ale tohle je krásný článek! :)