close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2010

za oknem?

29. listopadu 2010 v 14:54 | Debbie |  writting now...
ngd
Před chvílí jsem si stoupla k oknu, pustila si písničku od chinaski (čím to je) a koukala, jak venku sněží .) já vím, že všechno není dokonalý..možná jen přes okno, ve skutečnosti vylezete ven do toho mrazu a účes vám změní objem po čepici, vločky vám rozmažou dokonale nanesený make-up a zrudne vám nos... Ale takhle přes to okno je ta zima geniální...čím to je?.) čím ? že ačkoli nám není do zpěvu,tak si umíme nalézt něco, co se nám líbí... ! Proč milujeme věci, který nám škodí a chceme je přesto, že víme, že to nebude podle našich představ a stejné jako za oknem,kdy je všechno hezký v teple..?

Jako malí jsme milovali zimu, kvůli stavění sněhuláků, bobování, ježdění na bruslých ale dnes? Co nás k zimě táhne tentokrát? Dnes je to spíše silvestr strávený s kamarády, vánošní pohoda doma ve stylu konečně máme volno ..

Jsem asi trošku nostalgická... ale ted nedávno mi bylo zase smutno....najednou tu nikdo nebyl.. měla jsem pocit, že on mi nerozumí, jen napíše to bude dobré a zbytek? Někdy mám chut na něj zařvát: ale ono to pořád dobré není... S začínám být na tu větu alergická..

Vzla jsem do ruky telefon a prozvonila toho, o kterým vím, že zavolá v zápětí zpátky.. Jo asi minutu jsem seděla a přemýšlela, jestli je to dbrej nápad... ale bylo mi divně..

Je zájímavé,jak vás člověk, který s vámi nějakou chvíli byl,jak vás zná.. Jak ví, jakej váš hlas znamená: "je mi smutno".. On se prostě nikdy nemusí ptát.. Jen jsem ankonci kdyžj sme se loučili řekla jeho jména s otázkou.. aon: "mám tě rád" neřekl to, co dřív...ale i přesto jsem to potřeboval slyšet, že tu někdo je.. že je tu někdo kdo mě má pořád rád...  A i přesto, co všechno dělal a jaký byl, jsemráda, že ho mám.. alespoň takhle přes telefon... A tak už tušíte, co vám přinese tahle zima?

Mě přinesla poznání toho, že když někoho začnete nenávidět neznamená to, vyloženě nenávist.. Nemáte rádi jeho vlastnosti, jeho gesta ale nemůžete nenávidět někoho,kdo pro vás byl jednou vším.. přesně jak je to napsané na fbk v jedné stránce..

A tak jsi jdu udělat další čaj, poslechnout pár písniček a koukat na ty padající vločky za oknem... protože až výjdu ven, zase bduu jak ostatní, kteří na ten svět budou nadávat ... ale tady za oknem... tady je to fajn..

Zmatená

22. listopadu 2010 v 15:09 | Debbie |  writting now...
bdd
Asi mám v sobě vážně zmatek a nebo je to vážně takhle?

Mám pocit, že něco chybí.. jakoby nněco moc důležitýho chybělo v našem vztahu..
a já?
Neumím to popsat ani rozumně vysvětlit..

Jen s ním asi nechci být...

pamatuju si, jak jsem byla hotová, že ho mám... celý hodiny jsem se na něj vydržela koukat a teď? Mám pocit, že je to nuda...Nebo že tomu něco chybí a nebo je to tu zase? Zase je po dvou měsích a já couvám? Jo je pravda že TEN mi píše častěji ale tímhle to není... mě prostě v našem vztahu něco chybí... a teď? koukám se na něj a už si neříkám, jak by bylo fajné být zase s ním... už to tolik nepotřebuju.. Už mi nevadí, když nepřijede jeden víkend nebo tak.. už se k němu nechci přitulit... vlastně se netěším za 14dní až zase spolu budeme celej víkend..

To mě omrzel?:(

chcete?

2. listopadu 2010 v 23:50 | Debbie |  writting now...
Dnes jsem šla po ulici.. bylo krásně.. druhý listopadový den... a venku bylo jako kdyby zrovna začalo jaro... až na ty lidi, co sklízeli listí, děti si hrály na pískovištích, důchodci si povídali venku před baráky... a sportovci vyrazili na poslední vyjíždku na kole.. 2. listopadu... den "dušiček" zapalujeme svíčku zesnulých.. ty, které máme pořád rádi ikdyž už s námi nejsou...

Šla jsem ulicí, a usmívala se.. po dlouhé době sem se usmála,.. ikdyž mi chyběl, chybí a chybět bude.. vím, že je tu někde semnou a kouká se na mě.) protože bez něj, bych nebyla tam kde jsem... vím to.. bez něj, bych nebyla... nebyla bych to já.. a ikdyž je mi trošku teď do breku... poznala jsem někoho, kdo mi ukázal jaký to je milovat... poznala jsem spoustu novýchlidí, kteří jsou zvláštní a výjimeční... poznala jsem jaké to je, se spolehnout jen sama  na sebe... a vím už jaké to je, se donutit abych něčeho dosáhla.. snad se to povede.. snad se mi i teď povede všechno zvládnout, snad bude pořád semnou a pomůže mi...

protože bych ho nerada zklamala... a tak jsem vlastně asi našla co chci.. vím, že nemám všechno a že je tolik problémů a tolik pláče a všeho, co mi každý den znepříjemní pocit blaha... ale i přesto všechno.. já už vím, co od života chci.. vím to... a vím, že když se budu usmívat a zase házet špatné věci za hlavu jako tenkrát...

a co vy?
už víte, co od života chcete?

minimálně ty princezno moje.... se usmívej... ano?:*