Ležím v čistě vypraných peřinách ve voňavým pokojíčku, který mi tu máma přichystala na přivítanou... Je to vlastně hodně zvláštní... Odcházela jsem z pokoje v neděli a když jsem zavírala za sebou dveře.. rozhlídla sem se a říkám si: "páni teď to bude jiný" bylo mi smutno, nechtělo se mi.. a cítila sem někde uvnitř, že tohle všechno skončí a já sem vlastně na jednu stranu tolik nechtěla všeho nechat.. tyhle prázdniny m i hodně dalo siuvědomit, jakej je život, že ej někdy fajn ale někdy sedíte v koutě a jen pláčete do kapesníku.. A tak ať chceme nebo ne, je to tak..
A teĎ jsem seděla v tom autě, jela po dálnici a chtělo se mi breečet... Ale vlastně, když jsem dorazila, šla do školy, poznala, jak to tam chodí.. a byla tzv. sama svým pánem... bylo to víc než zajímavé.. najednou mě to chytlo bavilo... a teď jsem zase zpátky doma. na dva dny.. a jakoby ten týden předtím byly jen prázdniny nebo nějaká kratší dovolená.. ale tak to není.. zase jedu zpátky..
A já mám jen pocit, že tohle je ten nový začátek.. to je to, co sem potřebovala.. to je to, v čem je teď zmatek.. a já mám strach.. ale to je to, co mě tolik láká..
Debbie
Ať ten začátek probíhá podle tvých představ a ať má na tváři víc úsměvů než zármutků..to ti moc přeju :*