Ležím v posteli a píšu si s kaamrády.. začínám mít dobrou náladu a v tom mi napíšeš sms...která začíná oslovením MIŠKO.. bože začínám být na to oslovení alergická... a v tom pokračuješ, ja se hrozně omlouváš, že si neměl u sebe tel. mam být naivní a spolknout ti to??:(
Odhodila em telefon na bok.. a píšu.. najednou mi bliká v prvém dolním horu obálka.. kdo to může být? :( píšeš mi ahoj.. a přidáváš smajla... nenávidím toho smajla jak se usmívá.. jakoby nic...
Pak si opět všechno vyčteme.. a já nevím, jak ti jinak říct.. ROZHODNI SE... sakra ale prostě pro jednu :( já už takhle dál nemůžu.. jestli chceš ji, tak už i nikdy nepiš :( jááá.. v tom začínám plavat.. je půl 1 ráno a já nemůžu spát.. seš oline, já taky.. ale už si nepíšem..nemáme si co říct... tak sakra mi nepiš, jak ti chybím doprdele:(

písmenka se mi rozmazávají a nemůžu přestat brečet :( tolik to bolí..co sis doprdele myslel?:( že se vrátím a všechno bude jako dřív, že buu ta druhá?? že mi to jako nnebude vadit... tohle neyslíš vážně že e??:( já už ti ni nevěřím..jak zastavit slzy?? beru si další prášek ale nepřetává to :( nenáviím tě tolik tě nenáviím.. všechno bych to nejraději vyklopila... a ... jednou to uělám ( jen to bolí.. tolik... tolik to bolí :( a já nemžu spát...
Nemám ráda, když lidi nevědí, co chtějí a svou nerozhodností pak dělají bordel i v životech druhých lidí.