http://www.youtube.com/watch?v=0cxTStjwH_Y&feature=fvst Po dnešku mi zní tolik v uších... pořád na tu chvíli vzpomínám.. Stojím za ním a přemlouvám ho aby mi ji zahrál... On si sedne za klávesy a začne hrát.. a mě se chce brečet... ty prsty, jak mu jedou po klávesách... a ta melodie.. kterou oba tolik máme rádi.. Je to přesně ta chvíle, kdy siuvědomíte, že tenhle chlap není váš.. že je to jen další chvíle s ním.. a že takhle už se nikdy nevrátí.. objala sem ho a líbala při tom na krku ale nechal hraní a to se mi nelíbilo.. musel mi to zahrát ještě dvakrát.. po těžkým přemlouvání... najednou ulehám do postele a cítím, žemi něco chybí.. nebo spíš někdo? To by bylo asi přesnější.. leželi jsme v posteli a on mě hladil po těle, tiskl se ke mě a objímal mě.. a já sem měla pocit, že u něj i můžu usnout.. vlastně po dlouhé době, kdy bych zavřela oči a hned usnula.. bylo mi tak krásně... jako už dlouho ne.. ten pocit bezpečí a naděje, že je tu někdo s vámi... Je a vlastně není.. Co se v životě musí stát aby sem byla štastná? co mě štastnou udělá? Chvíle, kdy ležím v posteli s klukem, kterej je zadanej? chvíle, kdy si myslím, že je můj.. a přitom není? chvíle, kdy mi povídá, jak je mu semnou dobře? nebo ta, kdy mi posílá pusu na dobrou noc a píše, jak mu chybím? Tohle je přeci málo... tak proč mi to stačí? PRoč mám někdy chuť mu napálit a někdy být s ním a jen tak ležet vedle něj a dělat si z něj srandu? proč stejně jako umí mě rozveselit tak i stejně rychle naštvat? Po těch dvou dnech, chová se jinak... nepíše mi.. po dnešku vůbec... a nerozumím tomu.. co se to děje? Byl tak pozornej a ted? chce se mi brečet... Kvůli chlapovi.. nejraděi bych si napráskala... Nějak se všechno začíná pomalinku kazit a já jen čekám, která rána mě potká zas.. jako když čekáte, co opět zlýho příjde.. ale máte strach.. Nenávidím na něm tolik věcí... jsou věci, který mě zarazili i dnes a říám si.. znám ho vůbec? Ale na druhou stranu. když mi zahraje tu písničku.. nebo když leží vedle mě na posteli.. a kouká na mě.. nebo mě tak nádherně vjede rukama do vlasů a políbí.. nebo jen tak letmo na krk.. nebo obejme.. nebo rozesměje.. mám pocit, že v tu chvíli nechci být nikde jinde... On...on neví co chce.. a já? Já to vím.. tam uvnitř to vím ale někdy moje tělo dělá věci, kterým nerozumím.. tak jak to teda je? Mám čekat až napíše to samé co předtím?:( Mám číst sms, že se s ní nemůže rozejít? ale že mě nechce ztratit? proč píše at mu dám čas, když stejně vím, jak to všechno bude :( Když sem byla malá, přála sem si být dospělá abych všechno pochopila.. a dnes? přála bych si být malá holka,která nemusí nic chápat...ale vrátit se? to NELZE:/ jak říkává on... a já to slovo tolik nenávidím..