Brouzdám po facebooku a najednou si čtu statusy přátel... přátel? spíš bych je dala do hodně výrazných uvozovek... tak tedy "přátel" ...
je tak hrozný, když vás rozpláče jedna věta.. a pak druhá.. a ví si furt opakujete: snažím si aby můj svět za něco stál!..
Dneska mi odjela a na monitor mi nechala vzkaz: "kdyby tě kdokoliv nebo cokoliv naštvalo, opakuj si: všechno zvládnu, všechno dokážu, nic mě neporazí na kolena" Jenže kdyby věděla, jak se zas teď cítím.. jako mezi tolika lidmi ale tak sama... bože .... strašně brečím a pořád si snažím říkat nadechni se a vydechni.. to bude dobrý... jenže hergot nic nebude dobrý.. nic není dobrý...
Když řeknu, že tady vážně ale opravdu být nechci je to moc zoufalý? Potřebovala bych někam pryč.. potřebovala bych vědět, že t někdo je, někdo kdo se mě na nic ptát nebude jen mě prostě obejme, někdo kdo mi v posteli dá pusu a řekne dobrou noc... někdo kdo se semnou bude chtít smát... jáá už prostě nemůžu..
ne hergot to nejde!
chci pryč, nechci žít život v kterým sem sama:( já to prostě nechci

Mám se dobře = špatně. A pak že se máš vážně dobře. Stejně tě mám prokouknutou. A strašně mě mrzí to co cítíš. Z toho článku je cítit taková bolest :(.. Miši uvidíš, že někoho takovýho najdeš (nebo si on třeba najede tebe? :), protože přece lidi nemůžou bejt tolik slepý. A řikám ti, že dobrý to bude.. nebo aspoň LEPŠÍ .. protože ta křivka dobrý/špatný přece musí sakra trochu fungovat. Je to možná bezvýznamný to řikat, ale vážně tu jsem, furt.. tak zavři oči, jdi spinkat a zkus dát šanci dalším dním..já vím, mě se to říká, ale chci tě povzbudit, aspoň trochu..