close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2009

křik?

29. listopadu 2009 v 18:02 never more...
Dnes jsem šla tou stejnou ulicí domů a byla už tma.... v oknech domů se svítilo a po té dlouhé ulici šly slyšet jen mé podpatky... Byla sem tam úplně sama...

(Je tak zvláštní psát když se z toho nějak chcete vypsat ale netušíte jak to napsat aby to druhý pochopil)

Tolik se toho změnilo, stromy jsou vyšší, lavička tu nestála, nová tabule s cyklo trasou a já si říkám, co se změnilo u mě... Vlastně jsem tak jiná až mě to samotnou děsí, až tak jiná... Jednou někdo napsat, že život je čekání na to až se naše sny změní ve skutečnost, a mě napadá, kdo chce čekat tak dlouho? Kdo má takovou výdrž?

Šla jsem po té ulici a najednou seděla u cesty kočka.. zavolala sem čičííí, ona zbystřila a já si tak říkala jestli zamnou půjde... šla... ale když sem se otočila a šla jsem dál... změnila cestu... jakoby o demně něco chtěla... chtěla si hrát, chtěla jídlo? V životě je to tak, že po vás každý něco chce... Někdy mu toto laskavost splnit umíte, jindy ne... Přátelé jdou za vámi ať htějí hmotnou věc nebo radu.. či zkušenost... nebo názor... ani se neptají jestli chcete pomoci s něčím vy... mluví a mluví... protože přeci jejich problém je ten nejdůležitější, nemám pravdu?

Anooo, život je pouhopouhá ironie.. a nejhorší na tom všem je, že my tu stejně chceme být... Chcete vrátit čas? smůla, nejde to... Chcete zažít lásku? smůla, musíte čekat... Chcete štěstí? co je to vlastně štěstí? Je to výhra v loterii? Musí být každý člověk štastná jen ,když má vedle sebe toho, koho miluje?

Stejně těm slovům nerozumíte, stejně nechápete podstatu věci... a já to stejně neumím napsat.. neumím už psát... tolik bych to chtěla ze sebe dostat a místo toho tady píšu o kočce, o štěstí o přátelství? ironie... jaká ironie...

Chci plakat... Tolik chci plakat... Život je nespravedlivej... to už nvíme..a že bolí? proč někoho ne? proč tu chce nědko tolik být a jiný ne? čím to?

Toho, čeho se na nás dopustili druzí-s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami...

křičení do tmy?

3. listopadu 2009 v 20:58 writting now...
Chtěla bych...
nebýt sama, protože je to to nejhorší co znám...
Mohl bys zamnou přijít a obejmout mě?
Víš..
Tolik se mi stýská...

nechci to!

1. listopadu 2009 v 19:27 | Debbi |  never more...
Brouzdám po facebooku a najednou si čtu statusy přátel... přátel? spíš bych je dala do hodně výrazných uvozovek... tak tedy "přátel" ...
je tak hrozný, když vás rozpláče jedna věta.. a pak druhá.. a ví si furt opakujete: snažím si aby můj svět za něco stál!..

Dneska mi odjela a na monitor mi nechala vzkaz: "kdyby tě kdokoliv nebo cokoliv naštvalo, opakuj si: všechno zvládnu, všechno dokážu, nic mě neporazí na kolena" Jenže kdyby věděla, jak se zas teď cítím.. jako mezi tolika lidmi ale tak sama... bože .... strašně brečím a pořád si snažím říkat nadechni se a vydechni.. to bude dobrý... jenže hergot nic nebude dobrý.. nic není dobrý...

Když řeknu, že tady vážně ale opravdu být nechci je to moc zoufalý? Potřebovala bych někam pryč.. potřebovala bych vědět, že t někdo je, někdo kdo se mě na nic ptát nebude jen mě prostě obejme, někdo kdo mi v posteli dá pusu a řekne dobrou noc... někdo kdo se semnou bude chtít smát... jáá už prostě nemůžu..

ne hergot to nejde!

chci pryč, nechci žít život v kterým sem sama:( já to prostě nechci