Dneska jsem šla kolem míst, kde jsme byli naposledy spolu.. I teď se mi o tom špatně píše... někdy bych tě chtěla vrátit víš? Ale nejde to.. Mám strach, že jestli půjdu na vysokou do stejného města, nic se nezmění... Ty už budeš dál a já taky.. Mám pocit, že všechno bude jen o pozdravu a letmých pohledů.. že už to nebude ty a já..
V poslední době cítím takový divný pocit uvnitř víš? Jakoby všechno co dělám nemělo smysl, jakobych tu byla uplně zbytečně.. Jakobych nežila.. nebo neužívala si toho, co dělám... Je to zvláštní a já si připadám děsně hloupě..
Nevím za kým mám jít.. sem tu tak sama.. jen čtyři stěny a nikdo tomu nerozumí.. nikdo se neptá.. a když se náhodou zeptá, já nevím jak to vysvělit..
Potřebovala bych plakat... jenže když pláču, tak to nepomáhá.. Chtěla bych aby si někdo všimnul a řekl, pojd sem zamnou a jen mě objal abych věděla, že tu někdo je... Je mi tak mizerně.. čím to je? o Prázdninách sem tohle nezažívala.. ale ted? Jdu ze školy a v hlavě se mi honí věci, jak píšu.. jakobych ze sebe všechno říkala v duchu ven.. sem asi magor..
Jen se tolik věcí změnilo a já? Já vlastně taky.. tak proč to nikdo k sakru nevidí:(
Hlásí se jedna taky z těch nedivitelných holek (minimálně z těch, co se tak cítěj)..tím pádem nemůžeš být úplně sama..vím, že mě nevidíš, nemůžeš mě obejmout.. ale já *ta neviditelná* jsem vlastně skutečná..sama to víš :).. no taak beruškoo..pojď půjdeme si zas udělat z něčeho kačenky.. VIĎ? :D :* úúsměv a teď hned ty ťuloo.. víš co je to bublanina? :D já nee :D