Šla jsem do svýho pokoje a zavřela za sebou dveře.. chvíli jsem se držela, zapla počítač a pustila písničku od Akona tak hlasitě abych přeřvala myšlenky... rozplakala sem se... Už neumím se tomu jen zasmát a mávnout rukou, když mi pořád dokola opakuješ jak sem neschopná a nejsem skoro ani tvoje dcera.. Nechápeš jak to od táty bolí? Jak to bolí mě?
Seděla jsem na tý pohovce a tolik sem se držela abych se nerozbrečela před tebou.. Tohle nikdy neudělám už nikdy nebudu před tebou brečet... aby sis myslel, že je mi to jedno.. někdy tě tak i s mámou nenávidím...
ty řeči, co pro mě všechno děláš .. kéž bys nedělal.. kéž bys mě nechal být..
tolik bych ti chtěla taky říct, co si o tobě myslím.. schválně jestli ty sneseš kritiku, když si tvrdil, že já ne.. hm??
Strašně se modlím abys mi dovolil jít na vysokou do jinýho města.. jinak tady chcípnu.. chcípnu tu vedle vás ... nenávidím to tu.. nenávidím
ty podělaný kamarádi, co si hrajou, že jsou tu pro mě.. a uplně mě přehlíží.. to, jak nemám kam jít, když je mi mizerně, ... já to tu nenávídím a nemám to lehký a když příjdu domů.. není to lehký nikde...
nechci se schovávat, já chci prostě jen utýct odtud pryč....
zase tady na všechno sama s hromadou slz a písničky, co jí mají pomoct.. zas tu nikdo není.. zas..
..když si to tak čtu..je to šílený. A stále se budu opakovat, když řeknu..jak mě štve, že jsi sama... že aspon já tam nemůžu být..aspoň na jedno.. možná bezvýznamný obejmutí. S rodičema je to někdy těžký. Znám to. I když třeba zas v jiných věcech..nikdy jsem nežila v úplné rodině..takže vím, že to vážně lehké není. Přeju ti beruško, aby ti ta škola vyšla.., ale také i to, aby se to doma časem aspoň trochu zlepšilo. Vlastně jsem timhle komentářem nic moc nevyřešila co? :(.. omlouvám se.. chtěla jsem tě aspon..nějak..malinko podpořit. Tak snad se to povedlo. Mám tě ráda a moc!