Koukám na prázdný bílí papír a uvažuju jak napsat myšlenky, které se mi honí v hlavě.. Dnes jsem koukala na chirurgy a slyšela jsem tam jednu větu: "já ho neumím opustit, nejde ooo...nejde vlastně o sex...jde o ten okamžik potom..o tu chvílí.. jen pro tu chvíli ho nemůžu opustit.. ten pocit, jak se cítím v bezpečí.. ten pocit, že sem v bezpečí"
Jakoby říkala pocity uvnitř mě.. Předevčírem mi volal.. prý: "buď ke mně upřímná..prosím tě na kolenou jednou v životě.. buď ke mě upřímná a řekni co cítíš"... A já? slzy v očích ale neuměla sem říct, že mi chybí a neumím bez nej asi být.. řekla sem :"nic.. necítím nic..." ...
"To mi chceš říct, že je ti jedno jestli ti teď položím telefon a nikdy se neozvu?" a já?"Joo je mi to jedno víš? už je mi to jedno"
Neumím to říct.. neumím.. jakobych se uvnitř strašně trápila ale neuměla to říct.. jakobych se čímdál víc topila v tom, co cítím a jak mizerně mi je.. ale tím těžší to pro mě je dát najevo.. Ten, kdo tu vždycyk byl a já mu tohle mohla říct.. svý pocity, myšlenky, hloupé nápady.. a teď? neumím mu ani říct, že mi na něm ještě záleží.. vždyt to bude rok, co jsme se rozešli.. proč to pořád tak nějak trvá?
Je to jako když se loučíte na icq s přáteli se slovy: "já jdu spát" a přitom ležíte hodinu v posteli, posloucháte pomalý písničky a koukáte na hodiny, jak ten čas utíká...
uchovávám to tak strašně hluboko, že když si na to vzpomenu ukápne slza ale jen jedna.. další už ne, jakobych ani nechtěla dovolit aby to šlo všechno ven.. jakobych zase utíkala...
Mám strach z toho, že mě miluješ.. utíkám těm, kteří chtějí semnou něco mít.. čekám až jeden napíše.. a on? on nepíše...
Chtěla bych do jiného města na vysokou.. a nemůžu..
chtěla bych aby mě někdo objal a všiml si že pláču.. ikdyž ne navenek.. uvnitř určitě.. ale on tu nikdo není
chci přestat poslouchat smutný písnčky aale díky těm slovům nemusím plakat.. nemusím mluvit.. ale oni jednou skončí..
mám tolik strachu uvnitř sebe..
a pořád slyším jen, jak sem neschopná.
A ONO TO BOLÍ!
A pak že se máš docela dobře, coo?? :.beruško?? příště to na mě klidně vyřvi, jasný? Slibíš mi to? Všechno co potřebuješ dostat ze sebe.. protože já tu prostě jsem kdykoliv! sama to víš. To jak já na tebe chrlim to, co se ted kolem mě děje, tak ty přeci můžeš dělat to samý.
Vím jak je to těžký, jak máš v srdci furt toho jedinýho.. a pomůže snad jen nějaká otřesná událost, která tě tak nějak "vyléčí"?..jen mluvím z vlastní zkušenosti..dyt víš. A nebo prostě někdo jinej, kdo tě natolik oslní..že mu začneš věnovat svojí pozornost. Vždyť ono zas bude líp, bude.. určitě. jo?.. a znovu.. jsem tu.. pořád..!