close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

nechtěný pláč

23. září 2009 v 22:22 |  writting now...
Vzala jsem toho velkýho plyšovýho médďu a dala jsem ho zpátky do skříně.. Slíbil, že zavolá a ani se neozval, ani omluva, že nemůže .. nebo že mu do toho něco vlezlo.. vy čekáte ale on nevolá.. já vlastně ani nechci aby volal.. nestojím o to ale když nevolá je to horší protože cítím ten pocit, že už mě tolik nepotřebuje..

Jsem sobec.. Nechci ho ale chci aby on chtěl mě... sobec... jen mi prostě chybí, když mě poslouchá a já nemusím nic říkat a on poví do toho telefonu: "Copak je ****?" Nenávidím, když mi takhle říká... ale miluju to:)

zavolám mu a on to vezme, chci vyslechnout a on tu je.. jak jednoduché...

ta postel po tom méďovi je nějak prázdná jako když jsem se s ním rozešla všechno bylo nějaký jiný, takový velký a prázdný.. a jaký to je teď? Poslouchám písničku co sem poslouchala když jsem spolu už nebyly a píšu tehle článke za účeleM? někomu něco říct.. Chci moc, když chci obejmout? chci moc když chci slyšet, že se někomu stýská?

už mi telefon nepípal, jak je rok dlouhej:( mám ho k ničemu... chodím spát a netěším se na ráno, píjdu ze školy a neraduju se z volného času... je to vážně tak zlí? Chtěla bych někdy vypnout a zažít ten pocit, kdy je vám všechno fuk.. "seš vážně tak tvrdá,záhadná a ze všeho se vykrucující holka? nebo se mi to jen zdá?"

zeptal se jeden známí a já jen odpověděla: "na to příjdeš sám" Já a silná? jak vypadá silný člověk? chodí každý den do posilovny a trénuje? nebo nikdy neplakal? Kdo je silný člověk? tvrdá... tvrdá? je to tak divný..

Pláčeme jen proto abychom ze sebe dostaly pocity uvnitř nás.. abychom nemysleli na to, jak je život těžký.. a smějeme se abychom na sobě nenechali nic znát... O tom to celé je.. přetvařujeme se abych život byl snažší ale neuvědomujeme si, že je tím vlastně těžší, nezvladatelnější a příšerný..

Je po desáté hodině, lidi z ICQ už pomalinku odpadávají a já nemůžu usnout.. vím, co příjde, až zalehnu do postele.. budu koukat do zdi a myslet na to, že se asi trápím.. že padám do jámy a nikdo mě nechytá, že pláču a nikdo neutírá slzy, že se chvěju ale oni mě neobjímají... Je těžké být na hodně věcí sama.. je těžké si připustit, že sama jsem..
a tak koukám na ten obrázek vedle psaní a říkám si, co se to stalo, že já zase pláču stejně jako ona a nevím, jak dál...
tenhel rok sem ani nebyla na Byndě... mám strach tam jet? nebo vážně nebyl čas, jak sem tvrdila babičce? Všechnoje tak jiné, tak prázdné, neúplné a jiné... a po mě se chce abych to začla chápat.. ale já prostě nemůžu.. nejde to.. neumím to..
uvnitř to tak bolí :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 24. září 2009 v 16:21 | Reagovat

"Ta tvrdá, záhadná a ze všeho se vykrucující holka" .. má taky svoje city, taky má právo plakat. Protože takhle už to odjakživa je.. a mělo by to být skutečně tak, že když jsme smutní..něco nás trápí..pláčeme.. a když nás něco potěší, máme skvělou náladu.. usmíváme se, smějeme se .. ale je to vážně pokaždé tak? Někdy přemýšlím nad tím, proč to vlastně děláme.. proč se usmíváme, když uvnitř všechno takhle bolí. Víš co bych si moc přála? Aby se objevil někdo, kdo tě bude mít tolik rád, bude tě stále objímat až budeš moct plyšovýho méďu (aspon na nějaký čas) zase zamknout. Víš, že tu jsem .. hm? :) To tvoje taky napůl "rozhaprovaný" :D .. dvojčátko. MTR..nonstop jsi v mém srdíčku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama