Dluho jsem nepsala... Vlastně to bylo asi z toho, že jsem nechtěla tolik na něco myslet... respektivě na někoho... Zajímavé je, že jakmile na něco přestanete tolik myslet, zase se to vrátí.. Stačí úplná maličkost, kdekdo by to nazval: "banalitou" a my? Co uděláme my? Zase do toho padáme. Nezáleží na tom okamžiku... ale na to, jaké to je pak.. myslíme na to? Ne! V ten daný okamžik je nám budoucnost lhostejná... Proč tomu tak je? Ví to někdo z vás? Chtěla byc to vědět... chci tím pádem moc?

Celý článek? Jak chcete...
Stál naproti mě.. někdo by řekl o co jde.. ale mě to v tu chvíli jen tak napadlo... ani nevím proč... zase tam stál a koukal na mě těma hnedýma očima... usmál se na mě.. naklonil se a já sem neuhla.. vlastně poprvé jo ale podruhé už ne...
Jakobych od toho neuměla utéct.. jakoby mě něco něbo někdo držel... Někdy mám takovou tu odhodlanost a chuť to všechhno ukončit.. ale jo přesně.. je tu ta maličkost.. a já? spadla sem do toho zase.. zas mě dostal.. Jak to jen dělá?? Tak moc ho nenávidím... tolik mi ubližuje a on to sám ví.. proč... proč nejde říct ne a prostě tím by to všechno skončilo?? proč já říkám ne a pak udělám botu a NE se rázem změní v ANO..
Někdy sama sebe nechápu... A hodně nechápu ho.. Co na mě vidí? Proč dávno nemá jinou? VždyŤ on na to má.. proč chce prostě mě? Proč mi to dělá? Nedokážu se najednou hnout.. mám takovou tu chut tu sedět, poslouchat písničky a myslet na něco.. nebo nic? Jen tak koukat do dálky a dívat se, jak prší a mít zase hlavu v oblacích...
Kolikrát sem řekla už ne? Kolikrát sem slibovala? Kolikrát sem tyhle NE a sliby hergot porušila?
Můžete si myslet, že sem špatná.. koneckonců si to myslím i já.. jenže někdy si říkám... kolik z vás by na mém místě neuděllo totéž? odpověď fakt neznám... ale mám pocit, že sama tu nejsem...
Chci se změnit... Chtěla bych začít od začátku.. bez lží, přetvářek, nedodržených slibů a všech těchto špatných vlastností, který děláme za svůj život běžně.. Ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych začala znovu... Nikdo...
Jen bych vám chtěla říct, že mě to mrzí.. že sem nezklamala za ten život jen naše, kamarády ale hlavně sebe... že já sama sobě už ani nevěřím a to je tak strašně těžký někdy říct... Zklamala sem sama sebe!.
Pá Debb