close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2009

Bude mi někdy líp?:(

20. února 2009 v 20:09 | Debbi |  never more...
Chýlí se pomalinku k osmé hodině a já tu sedím se sešitem do školy a píšu si zápisky.. Pátek večer.. Polovina lidí na týhle planetě obvolává své známé a domlouvá se, kdy a kde to tzv."zakotví" Mě by v poslední době mělo stačit to PC a pár sešitů s doprovodem ploužáků. Jen kdyby to učení aspoň měla nějaký odezvy... samozřejmě mluvím o těch kladným... Jejda už čtu další odstavec.. oooouu o čem, že byl ten předešlý? Přesně takhle se asi hodinu už vracím k tomu samému... Jakoby se ve mě něco bloklo, když uslyším jakoukoli písničku, co jsme slyšeli spolu..

No prima teď ses ještě přihlásil na icq.. to znamená, že nejspíš už jsi přijel... Tolik mě žere představa, co jsi tam asi dělal.. Jestli sis užíval.. nebo se užíral? Je tak strašně lehký říct:"už tohle nedělej!" od blízkého člověka, který vám nejspíš nerozumí...

Je těžký poslouchat srdíčko a zároveň rozum... Dvě naprosto neslučitelný jevy.. A já prostě ani vybrat si nesmím.

Tolik mi chybíš, že když vidím v televizi film na který jsme spolu koukali, tak mám chuť si nafackovat, že jsem si zase vzpoměnla na tebe..

A tak zamořím očima opět do sešitu, kde jsou vypsány veškeré mé výspisky z hodin při kterých nevnímá ani co píšu.. s pocitem, že se to naučím a e se to, co mám teď v hlavě mi dovolí abych se usmála.. Jenže mě není nějak do smíchu..

Kdybys mě měl rád, řekl bys mi, že odjedeš pryč?
kdybys mě milovat, nedával bys mi od té skřínky klíč, vid?
Jak teď myslet mám nad bankovnictvím,
když křičet chci až se z toho sama zničím...

Kdyby šlo všechno posunout zpátky... bez přestávky.. Kdbych neměla pocit, že sem všechno ztratila.. kdybych prostě nežila:(

Asi by mi bylo v tuhle chvíli vážně líp...

Já se zase usměju, vím to
Debb

Valentýn?? neee

14. února 2009 v 19:43 writting now...
Je Zvláštní, jak je Vám týden fajn a pak přichází moment, kdy otevřete klíčem vstupní dveře Vašeho bytu a najednou se všechno změní. Rodina je úžasná ale ty vzpomínky to, co máte jenom tady poblíž.. To je to, co vás brzí a nedovolí jít dál... Jakoby se všechno vracelo a není cesty dopředu.

Proč tam sem měla pocit, že tě nepotřebuju? Proč když příjdu sem mám pocit, že tě potřebuju? Že je všechno naopak a já si jen vsugerovávám tu lepší myšlenku. A pak si řeknu:"takhle to nefunguje"... Ale kéž by...

Dnes je Valentýn... 14. února 2009.. Další Valentýn. Lidi jsou teď spolu, jedí horké maliny, pijí šampaňské a říkají si zamilovaný věty, ty který sem tolik neměla ráda. A myslí v ten daný okamžik jen na tu tuhle chvíli... Ne ny minulost ale na přítomnost a vzájemnou budoucnost.

Je to zajímavé ale když sem byla na tom svahu, víš vzpomněla sem si na to... Uviděla jsem jak dva snowbordisti se učí na snowbu.. Jak jí on říká, jak má jet a ona se to učila... A tenhdy mi poprvé bylo smutno.. ale jen an chvíli, pak sem zase vypla, víš?

Ale, když se na to nesnažím myslet tak je to trošku lepší ale není to pořád až tak ono, jak bych se asi představovala.. ale dneska je Valentýn, víš?

Podle čeho se vlastně pozná oblíbenost? Podle počtu přijatých zpráv? Podle počtu propsaných smsek? Podle toho jestli v pátek večer někam jdeš? Podle čeho vlastně?

Za ten týden mi přišlo minimum smsek a mě tak napadlo, kam se to všechno podělo? Kam zmizelo to bombardování smsek od kámošů? To už zapomněli? to dva týdny dokážou obrátit svět naruby? TOhle jsou kamarádi?

Jeslti vás to fakt zajímá, měla sem se skvěle.. ale když přijedu sem domů, zjišťuju, že tady na mě nikdo nečeká... Není to k pláči? A tak mě zajímá...

Když je člověk oblíbenej, může klesnout taky tak rychle jako já? Tak podle čeho sakra soudíte oblíbenost?

Už tomu tady asi přestávat úplně rozumnět...

Tento obrázek mě fascinuje
Všem Přeji krásného Valentýna aomlouvám se, že jsem tak skeptická...


Je mi mizerně

9. února 2009 v 19:21 | Debbi |  never more...

Poslouchám přesně tuhle písničku... a k tomu,když vidím to video.. nějak se mi zase stejská... Vlastně v poslední době pořád.. Máte někdy pocit, že se z ničeho neradujete? že na nic se netěšíte, nic vás nebaví a jediný co cítíte je jen takový ten strach uvnitř vás a pocit, že tu ani nechcete bejt?

Ten pocit mě teď provází každé ráno, kdy vylezu z postele s pocitem že když šlápnu pravou nohou, třeba ten den bude lepší... Opak je pravdou...

Přesně tuhle písničku sem poslouchala, když sem se poprvé po tom všem rozplakala... Když mi to všechno poprvé došlo.. Teď jsem si uklízela malování a anšla sem další věc od tebe.. posadila jsem se na židli a začla sem plakat.. Tak hrozně moc až mě to samotnou trochu vyděsilo.. Když sem byla menší... Vyrovnávala sem se s některými překážkami snáz ale tohle? Tohle co se děje je tak strašně velký a tolik to bolí... Tolik mě bolí představa, když si mám "vybírat" nebo já vlastně ani na vybranou nemám. Po tak dlouhý době pláču a cítím uvnitř takou tu neskutečnou bolest, která nechce jít pryč...

tak moc bych si přála aby se všechno obrátilo..

Nikdy bych neklesla, tak hluboko abych se napila kvůli bolesti.. ale víte, o bych těď nejraději udělala? vzlaa si nějakou silnou láhev tvrdýho alkoholu a opila se... Já bych potřebovala strašně odtud pryč.. od toho nechutnýho všednýho života, kterej mi háže jen klacky pod nohy a já k sakru nejsem tak silná, jak si myslí!!!
J8 už prostě nemůžu! Já prostě nemůžu... chápeš to?:(

Nerozumím tomu

7. února 2009 v 17:18 | debbi |  writting now...
Zapínám počítač s možností "co kdyby si jen napsal" při zapnutí zjistím, že tvůj počítač není zaplý... Uvědomím si, že je pátek a tím pádem někde trajdáš s klukama a možná i holkama na parketu, piješ u toho svý oblíbený alkoholový pití a bavíš se neskutečným smíchem... Víš v té chvíli, když nad tím přemýšlím mě napadá jestli na mě v tu chvíli myslíš... Jestli když k tobě příjde holka, že by chtěla tvý číslo, tak jestli ty si na mě vzpomeneš...

Po vypnutí počítače, ulehám do postele. Zkontroluju telefon, opět s větou,"co když sem přeslechla sms, či volání" ...

Zavírám oči je něco po 10 hodině večer, teď si to určitě rozjel s pitím. A já tu ležím v posteli v pátek večer s plyšovýma potvorama a v hlavě se mi honí neskutečný myšlenky na téma: "TY"...

Když zavřu oči, vidím ten tvůj úsměv, tvý gesta, vidím ty naše společný dny a chvilky na skypu a hovory po telefonu.. Vidím to, jako bych to zažila všechno teď.. teď znovu víš?

Je hrozný je zavřít... Ale když je otevřu, tak tu nejsi... Vidím jen tmu okolo sebe a zase kontruluji ten zatracenej telefon...

Tohle mám ve svý hlavě víš? Tohle nevíš ani ty, ani kamarádi ani nikdo jiný... Když ti píšu na icq, tak stylem: jj, nee, hmm.. abych ukázala co?? že mi nechybíš? Že je mi bez tebe fajn?

Proč? Proč si mi tak ublížil? proč se láska slepit prostě nedá? Proč tě znám?

Kdyby jen věděli... Víš, jak mě každý den bolí břicho z nervů, že tě uvidím na chodbě? Nebo, že mi zase dáš něco do skřínky? Víš jaký mám strach chodit do školy?

Tři týdny sem tě neviděla.. a teď jestli tě uvidím, bude to tak velká rána.. Ty oči.. panebože co budu dělat? mám z toho takovej strach.. Víš čeho se bojím nejvíc? že poznáš, že tě ještě miluju...

Že poznáš, že bez tebe nejsem nic..

Že... to budu já, kdo se trápí.. a ne ty :(

Kde jsou ty časy, kdy sem se na tebe tolik těšila až zamnou příjdeš? Kde sou ty chvíle, kdy jsi mě rozesmíval a hladil mě dokud sem neusnula? Kde sou ty dny strávený v posteli koukání na filmy... Kde jsou?
Jen mi řekni, proč se všechno hezký vždycky pokazí?
ODI ET AMO...

Je mi smutno

5. února 2009 v 17:31 | Debbi |  never more...
Nevadí ti, dotýkat se mě?
(Nevadí)
Nevadí ti líbat mě?
(Nevadí)
Nevadí ti hladit mě?
(Nevadí)
Tak pro či tak vadí představa, že bys mě mohl milovat?

Vůbec tu nejde o mě.. a možná proto mě to tak strašně dojalo... nepsala jsem to já.. Ale stejně mi to něco málo co bylo kdysi hodně připomnělo... To ale bylo, když sem se poprvé zamilovala. To už je teď pasé.

Já sem jen chtěla říct, že sem nebudu vypisovat skoro celé tři týdny. Stalo se toho tak málo až toho asi bylo i příliš. Nerozumíte? To nevadí..

Jen sem chtěla napsat:

JE MI SMUTNO


Už sem si toho vytrpěla dost, tak proč už tu teď není zase ten smích? Mami? Mě ale teď není líp...