close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Scházíš mi

22. ledna 2009 v 22:38 | debbi |  never more...
Pět dní

Vlastně když nepočítám to úterý, tak je to pět dní... Poslední hádka a se slovy, tak sbohem si mi zavěsil telefon... vzápětí asi poslední sms, že sem pro tebe mrtvá.. a ani slzy mi nevyhrkly do tváře... Silná holka.. Jo kdyby si jen věděl, jak mi teĎ vlastně dost zajívaě je..
Asi bys tomu stejně neporozumněl. Nebo porozumnět nechtěl. Kdo ví? Kdo mě z tý pitomý tmy vysvobodí? když ne ty!
Už to všecho asi potřebuju zase někam napsat víš? Něco jako dopis, který si nikdy nepřečteš ale mě to dá něakou větší sílu, jakobych to psala tobě. tolik smíšených pocitů, že je těžké se z toho nějak vypsat, jen tak..
jakoby ti někdo strčil do ruky papír a tužku a piš... Víš, když sem u něj měla spát, tak to všechno nějak sem nečekala. Nechtěla sem, byla sem přesvědčená, že nechci. Ale pak když sem vedle něj ležela všechno bylo zase jednou pěkný víš? zase tak moc reálný, žáídnej vysněnej svět, jako s tebou. Víš tohle byla realita a strašně pěkná. Jenže když sem si v tom okamžiku vzpomněla na tebe, bylo mi nějak zle.. zavřela sem oči a představovala sem si, že seš tam ty. Docela zvláštní vid?
Bylo to tak hrozně hezký, byl tak milej, tak jinej než ty a přesto bych nedokázala říct, kterej z vás je lepší. Kdby se mě všichni ptali. prostě jste každej jinej a bylo to krásný v obou případech...
Užila sem si to a domů sem se vracela s úsměvem na tváři. Ale ten mě opustil další večer, kterej sem spala doma. Dřív sem tě vždycky měla prozvonit, když sem lehala do postele. Neusnula sem, dokud sem nevědlěa, že jsi doma v posteli taky.) čekal si na mě a já na tebe. Ale ty sji udělal tolik věcí. Tolik si mi ublížil...
Teď bych ti neměla brát telefon a dělat, že seš mi volnej(koneckonců tohle dělám) ale nepomáhá mi to. Stýská se mi. Tolik mi chybíš. Neumím to nikomu říct, neumím to říct ségře, nikomu :(
Chybí mi ležet vedle tebe, vždyt já si na tebe vzpomnu i když mi táta nabízí trubičky. jen ty víš proč:( chybí mi ležet vedle tebe, být k tobě schoulené, čekat ve vaně až mi doneseš nějakou dobrotu, chybí mi to všechno ikdyž vím jakej si parchant.. sem nenapravitelná..
Že je mi dobře? Ne.. on totiž není jako ty, Je tak hondje na mě... ale není ty:(
Včera si mi volal, já koukala jak ten telefon drnší na stole a položila sem ho.. Nemohla sem slyšet tvůj hlas jak v úterý.. Tolik se mi rozbušilo srdíčko a nebyla sem schovpná vidat ani hlásku..

Je to jako...
brouzdat se po sněhu,
vidět nad sebou bílou oblohu,
neznát cíl svý trasy,
a rožlé lampy kolem cesty
je to jako...
dlouhá cesta, která nemá konec..
nemůžu s tebou být ale nemůžu tě nechat jít.. co mám dělat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama