
"Jsi jako tvůj Brácha... akorát, že ty si závislej na mě..seš stejněj jako on..."
"ztratil si mě a začal si pít a kouřit..seš stejnej!"
podívá se na mě těma jeho hnědýma očima zakroutí hlavou a bez jedinýho slůvka odejde...
já ještě chvíli stojím a koukám jak odchází....
čekám,že se zase vrátí jak to dělal vždcyky..
ale on se neohlídne,
nezastaví,
nevrátí se.
V duchu mi zní jediná věta:
("poprvé sem na tebe pyšná")
Nejhorší na tom všem je,že mi to nevadilo.. možná jen na chvíli... ten pocit on se nevrací a mlčky odešel, neřekl jediné slovo,jediný argument na tu větu, kterou sem mu vplálila do obličeje..neřekl nic...jen odešel... a ikdyž mi teď zase volá a chce se mi něco jako"omluvit", takjá už ji nechci.. vím,že sem to přehnala a zasloužila sem si to.. ale já už potřebuju aby si odešel... abych ti nemusela říkat:"běž já už tě nechci vidět" vzhledem k tomu,že to nikdy neřeknu jen si to vevnitř myslím a neskutečně přeju zároveň... ty to nikdy neuděláš.. Zkus jen prostě mě nechat jít.. bude to bolet ale bude to časemlepší než tohle...
když ti to nemůžu říct... tak bych to někam chtěla npasat a kde jinde??
Nech mě už jít!!!
Jsi odvážná, že jsi dokázala něco takovýho říct..ono to možná někdy jinak nejde. Vážně koukám jakou máš odvahu.. Hodně štěstí beruško...ať je líp..jsem tu s tebou..a cítím s tebou :( :)