close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2008

nech mě jít

20. prosince 2008 v 11:27 | Debbi |  writting now...
"Jsi jako tvůj Brácha... akorát, že ty si závislej na mě..seš stejněj jako on..."
"ztratil si mě a začal si pít a kouřit..seš stejnej!"
podívá se na mě těma jeho hnědýma očima zakroutí hlavou a bez jedinýho slůvka odejde...
já ještě chvíli stojím a koukám jak odchází....
čekám,že se zase vrátí jak to dělal vždcyky..
ale on se neohlídne,
nezastaví,
nevrátí se.
V duchu mi zní jediná věta:
("poprvé sem na tebe pyšná")
Nejhorší na tom všem je,že mi to nevadilo.. možná jen na chvíli... ten pocit on se nevrací a mlčky odešel, neřekl jediné slovo,jediný argument na tu větu, kterou sem mu vplálila do obličeje..neřekl nic...jen odešel... a ikdyž mi teď zase volá a chce se mi něco jako"omluvit", takjá už ji nechci.. vím,že sem to přehnala a zasloužila sem si to.. ale já už potřebuju aby si odešel... abych ti nemusela říkat:"běž já už tě nechci vidět" vzhledem k tomu,že to nikdy neřeknu jen si to vevnitř myslím a neskutečně přeju zároveň... ty to nikdy neuděláš.. Zkus jen prostě mě nechat jít.. bude to bolet ale bude to časemlepší než tohle...
když ti to nemůžu říct... tak bych to někam chtěla npasat a kde jinde??
Nech mě už jít!!!


Bude to dobrý

15. prosince 2008 v 17:29 writting now...
"zase si mi lhal... A to jsi mi přísahal.. já už ti nevěřím"

"ano lhal sem ale ty někdy přece taky.. nejsi dokonalá ne?"

" Já nepřísahala!!"

"dobře něco sem s ní měl... ale nevyspal sem se s ní"

(túút...)




nenávidím lháře... Ať lidi dělají cokoli ale ať nelžou.. Víte čeho se lidé bojí víc než říkat pravdu?? znát ji.. Není to smutný? Plno lidí lže z důvodu aby si to nerozházelo u někoho jiného, další lžou, protože mají pocit, že tomu dalšímu neublíží.. Jak neublíží? Jak někdo někoho může vodit za nos lhaním a tvrdit:"Aspon jí neublížím" vždyt přeci tak lež ublíží... nebo to jen já vidím jinak?:(

Děje se toho teď tolik a já ani nevím, kde zažít a jak skončit, jak z toho ven nebo jak se s tím vyrovnat... A pořád mám v hlavě větu typu:"bude to dobrý" jakobych se uklidňovala sama... a výsledek? kde je ten sasr*** výsledek??:( kde je? Tak poví mi to někdo? proč lžu saam sobě abych měla pocit, že bude líp.. ale ono nebude§! tak jako když řeknu:"teď bude padat sníh" tak nezačnou padat vločky jedna za druhou... takhle to nefunguje...

Je zbytečné začínat větou, nejradši bych odjela pryč... Jo je to pravda ale tímhle se věci nevyřeší.. jen se o nějaký čas posunou a zase je budeme mít na stole... budou tu... ale stejně mám chuť utéct.. a všechno tu nechat... a začít od znova... udělala bych tolik věcí jinak.. ale nejde to... nejde...

A tak tu piju horkej čaj, poslouchám pomalý písničky, učebnice mi leží na stole a moje myšlenky?? jsou tytam...Prostě už nemůžu.. nemůžu se tvářit, že se nic neděje.. nemůžu to dál táhnout.. prostě sem to ukončila nadobro.. a ať jde do háje... ať jdou vlastně všichni do háje.. Já prostě chci zase zažít ten pocit, kdy vstanete a začnete se smát... já už se na to těším a vím, že to příjde... že se zase zasměju a bude to jako dřív.. ne jak je to teď... bude dobře.. Vidíš Páji?? I já to říkám sobě, tak to přce musí bej pravda ne?

Mám chuť udělat něco bláznivýho abych na všechno tolik nemyslela.. aby to spadlo a mě bylo krásně.)

Všichni mě vidí jako usměvavou holku bez trablíků.. a najednou je to holka, která je myšlenkama jinde a lidi se Vás ani neptají, co se děje... Jakoby to bylo normální... Kdbych byla malá... často nad tím ten přemýšlím.. chtěla bych bych být malá a znát problémy malých dětí a zabývat se jimi...

Ale to už je jaksik zamnou a je na čese hledět na věci reálné.. a Tak jdu napsat slohovku na téma, můj životní sen a nebo láska a přátelství? Ještě nevím... každopádně o obou tématech bych mohla psát do nekonečna..

Hezký zbytek dne

je mi to líto...

13. prosince 2008 v 17:10 | Debbi |  never more...
Nemám nic proti otázkách typu:" jak je ve škole" jen pokud se ty otázky nevztahují čistě na někoho jiného... jen pokud tyhle otáýzky neslyší někdo jiný ... a ne já... jen když to vyslovuje při každé návštěvě někdo, koho mám tak ráda, někomu jinému a né mě..


Někdy mám chuť křičet:"halooo já sem tut aky... taky chodím do školy, taky mám zájmy.. taky tu sedím mezi tebou..."

tak moc se mi chce z toho plakat:( ty nevíš jak mi tímhle ubližuješ...Proč nejsem jak ona?? Proč na ni se usmíváš a na všechno se jí ptáš a u mě děláš, že v tom pokoji ani nejsem?? proč seš andšenej až ona přijede a kdybych já byla pryč, je ti to jedno.. proč jí hladíš po vlasech...a proč teď tak strašně pláču, když sem si slíbila,že tohle mě nerozpláče??

Hrozně si přeji být jako ona.. mít všeobecný přehled, být starší, být na vysoké... tolik ji mám ráda ale o to víc mě to mrzí z tvé strany... nejde to přehlížet... když tě vidím, jak se s ní bavíš.. takhle si se smenou nikdy nebavil... nikdy!!! Jednou to byly pro mě skoro Vánoce si se mě z ničeho nic zeptal, jak jde škola.. málem sem se v tom křesle rozbreečela dojetím... a když sem ti odpověděla, hned si mířil zase na ní... tolik jí to závidím a to nenávidím závist..

Víš jak moc je to pro mě důležitý? Víš jak moc? Nejdu po jejích stopách, chci dělat něco jiného.. proto chci na jinou vysokou.. a zeptal ses mě někdy sám, kam bych chtěla já?? Ne.. museli ti to říct naši.. typem věty:"no a Debbi by zase chtěla.." obsluhuju tě jako krále, pořád se tě na něco ptám jenže ty mě odměníš ledabilých úsměvem.. Chci jeden den být jako ona... zažít to... víš ten pocit, kdy všichni koukáte jen na ni.. a máte ji tak rádi a já sem jen její malá ségra...

tolik bych ti to přála... abyste mě taky tak jednou obdivovali jako jí :(

Je mi to líto..


chci..the power of love

10. prosince 2008 v 16:36 never more...


Ptám se každý den, co mám dělat.. a každý ráno vstávám s pocitem, že už konečně sem rozhodnutá a vím.. ale pak příjde vzápětí chvíle a já zase řeknu ANO... a pořád se v tom plácám jak v kole z k terýho prostě nejde utéct a já pořád dělám jakobych to nevěděla..
Někdy bych tu chtla mít člověka, kterej mi řekne:"udělej tohle to je to správný" i když já vím, co je správný ale neumím to.. neumím říct konec... a pak dělat, že ho neznám... touha, vášeň, ještě láska? já nevím co mě spojuje... Ale chtěla bych už konečně utýct od toho věčnýho kdyby.. a už to udělat..

Chtěla bych přijít za tebou a s vážnou tváří ti říct:" já už nemůžu a nechci...sbohem" ale když tě uvidím .. mám pocit, že to obejtí najdu jen u tebe.. já tě tak nenávidím ale hrozně tě potřebuju.. potřebuju tě tu.. vidím tě všude.. vzpomenu si na tebe při každé prkotině, protože sme ji děali spolu.. Chtěla bych aby se něco stalo.. něco co mi řekne:"už dost" něco abych si já byla jistá.. ne navenek ale uvnitř.. něco čím tě budu nenávidět ještě víc..

Nesnáším to tvoje:"zavolám večer" ale potřebuju to... potřebuju tě večer slyšet abych mohla spát, potřebuju ten pocit, že tě mám... nebo se můžu kdykoli vrátit.. ten pocit, že nekoukáš po jiné ale po mě.. ten pccit... jen ten pocit..

chci pryč! chci zažít něco jinýho něco v čem už tu nebudeš ty!!

Máte se rádi?

3. prosince 2008 v 17:53 | Debbi |  writting now...
Jaký jsi typ při řešení problémů, zeptala se učitelka... Každý jen tak zvedl ramena na horu a zase dolů... dostali sme test... a výsledek byl víc než jasný..

Želva... to znamená únik... Unikám unikám... když sem nad tím přemýšlela , tak test vyšel správně.. radši se do sebe uzavřu a neventiluju problémy navenek... jestli je to dobrý, či špatný vám nepovím.. jen sem taková..

Musíte mít rádi sami sebe... nám řekla učitelka v hodině.. a já sem se sebe zeptala.. mám se vlastně ráda??
Mátě se rádi?

protože jestli ano, tak je vám na světě hezky. ale jestli ne.. tak se trápíte..

Máte se rádi?