Když si pustím tuhle písničku něco mi ten text připomíná.. Něco končí něco začne..
Vlastně nevím, jak začít... Nebudu psát nic o sobě, nebudu vám říkat mé koníčky, co nesnáším, koho miluju, kde studuju.. nic o sobě... někteří mě znají... a ty co ne.. o nic vlastně v tom životě nepříjdou... sem obyčejná holka, jak každá jiná... mám taky problémy... nejsem bez chyb... kdo je?
Někdy mám pocit, že chodím po cestě a nevím, kdy zahnout nebo kam vlastně jdu.. znáte ten pocit?

Někdy je cesta plná listí.. který se při chůzi rozhazují každý jinam.. ale pořád je to ta samá cesta, pořád ten samej život .. ať už s listím nebo bez nich... Ať je na cestě třeba sníh, nebo na něj svítí slunce, pořád je to cesta... a já prostě někdy nevím, jestli dělám správně a když to udělám... litujete toho? Já občas jo a to nejsem ten člověk, kterej by nějak litoval svých činů.. spíš jen..občas si myslím, že to asi mělo být jiný..ASI MĚLO???
Rozhodnete se třeba pro rozchod a pak vám stejně chybí ikdyž ho nenávidíte, ikdyž vám ublížil, ikdyž ... ikdyž... milujete ho.. a nechcete? to není jen tak jednoduchý.. rozhodem všechno nekončí.. začíná trápení a až pak možná se to nějak vyvrbí líp... takže která cesta je ta sprvná??

V poslední době se mi vlastěn ani trochu nedaří, tak jak bych chtěla... jediný co mě ještě dokáže ten den nějak zpříjmenit je ten úžasnej sníh, kterej už napadl a ten park a ty stromy pokrytý bílou,lesklou pokrývkou... malý děti navlečený v bundě, rukavicích, kulichem a šálou kolem krku... stavějí sněhuláky a my starší? koukáme, jak tehdy jsme si užívali tak nějak podobně...
Kde jsou ty časy, kdy nás rozčilovalo, že sněhulák nemá tolik knoflíků, kolik by měl? Ty už sou davnou pryč. Postupem času zjišťujeme a zabýváme se starosti o několik pater vyšších... a výsledek? větší nervozita... větší starosti, stesk...
Někdy mám chuť sednout si do rohu a plakat... jenže stejně jako vy vím, že pak příjde ten okamžik kdy slzy už nebudou a bude mi stejně... to jako při napitím alkoholu.. napijete se, bude vám dobře starosti najednou nebudou, bude smích a ráno? ráno se probudíte s kocovinou a věty typu:"už nikdy"... a starosti? budou tu pořád... to, že nás něco trápí asi bohužel pitím alkoholu a nebo pláčem nějak nepřejde:( a to je asi to co mi vadí... stojí plka dne za to, se smát a další dny za to se trápit?
Někdy mám asi jen pocit, že ten svět trochu nechápu...
Debbi
Beruško moje..jsem moc ráda že jsi tady. A s tou cestou? Máš pravdu, člověk někdy neví, jestli jde po tý správný a když už třeba jde, tak se objeví další zatáčky a člověk prostě musí zahnout..ale kam? Kam je to správně?!..Taky tenhle svět někdy nechápu..přijde mi, že lidi jsou víc a víc zlý...panují pomluvy, šikana, když se někdo trochu ničím odlišuje, už je špatný. Prostě..není to lehký že? Už nestavíme ty sněhuláky, nepočítáme jejich knoflíky...ale u mě třeba pořád přetrvává koulovačka s klukama vždycky..největší nášupy prostě :D...tak to je takovej malej důvod k tomu se trochu usmát ne? :)..blbnu viď xD..